Mauricius

Jedním z hitů letošní zímní sezóny byly letenky na Mauricius s jedním krátkým přestupem v každém směru za cenu okolo 12 000 Kč. Jižní Asie stále z větší části pro turisty těžko dostupná a tak jsme se letos vydali na tradiční zimní cestou za teplem právě tam.

Složitá cesta

Popis cesty bude tentokrát trochu delší, ale možná z něj někdo načerpá pár užitečných tipů. Z té jednoduché a rychlé cesty byl nakonec nezapomenutelný zážitek.

Odlet je naplánovaný na 1.února a tak s napětím poslední týden v lednu sledujeme cyklón, který se k ostrovu blíží z východu. Den před odletem už jsme si téměř jistí, že odlet, resp. přistání na Mauriciu nebude možné. Swiss Air byl ale optimistický výrazně déle a tak nám ještě 2 hodiny před odletem na Ruzyni odbavují zavazadla. Chvíli tak očekáváme, že ztvrdneme na nějakou dobu v Zurichu, nicméně náklady by nesly aerolinky, tak nijak neprotestujeme. Asi hodinu před odletem oznamují, že let na Mauricius byl zrušen a ať si vyzvedneme zavazadla. A tak naše vyhlídky na jednoduchý let s hodinovým přestupem končí.

Je nám nabídnut letištní hotel, který odmítáme, jelikož bydlíme všichni pár kilometrů od letiště. Řada dalších lidí ho přijímá. Aktuální info je, že máme čekat na SMS a email s dalšími instrukcemi.

Po příjezdu domů stíhám sníst objednanou Čínu a přichází SMS, že letíme cca za 2 hodiny s Turkish Airlines přes Istanbul. Je nás 8, takže organizace není úplně jednoduchá, nicméně po pár telefonátech bereme tedy rychle kufry a taxíkem opět míříme na letiště. Vystojíme si asi hodinovou frontu u odbavení Turkish, abychom se dozvěděli, že nás nemají v systému a nikdo o nás neví. Nakonec se dostaví nějaký nadřízený zaměstnanec Turkish, který o situaci ví. Prý se s nimi Swiss Air domluvil, ale půl hodiny poté to zase zrušil. Letištní přepážka Lufthansa Group už je tou dobou zavřená, na infolince nikdo nezvedá telefon. „Malinko“ nasraní tak opět bereme taxi domů. Člověk má dojem, že snad rušili let poprvé za celou dobu existence a absolutně neví co dělají. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká dál.

Přichází další SMS s informací, že nás přebookovali na let o 2 dny později přes Paříž. Tedy všem, až na jednoho, který měl objednanou letenku zvlášť. Ten měl letět ještě o den později asi se 3 přestupy v rámci Evropy. A to přesto, že jsme ho při zrušení prvního letu nechali přidat k naší skupině, aby nás nerozdělili (ten člověk na tom letišti to opravdu propojoval, koukal jsem celou dobu na monitor).

Následující den tedy vyrážíme znovu na letiště na přepážku Lufthansy. Obecně lze osobní řešení doporučit více, než se snažít věc řešit po telefonu. Zaměstnanec na letišti má spojení na kompetentní osobu, která může obratem potvrdit daleko flexibilnější řešení, než na infolince – pokud Vám to pracovní povinnosti dovolí, jsou v těchto situacích ochotni bez doplatku přebookovat i zpáteční let o pár dní později. Domlouváme odlet pro všechny ještě ten den odpoledne přes Frankfurt a Istanbul. Tentokrát skutečně odlétáme.

Okolo 23 hodiny ten den dosedáme v Istanbulu a asi za 2 hodiny máme vyrazit do cíle. Předpověď počasí pro Mauricius sice ukazuje, že přistání nebude ještě tak den až dva možné, nicméně Turkish Airlines jsou optimističtí a tak průběžně celou noc let odsouvají vždy o hodinu dále.

Opět si připadám, jak kdyby aerolinka řešila podobnou situaci poprvé. Na to, že mají být Turkish Airlines jednou z nejlepších leteckých společností na světě, je jejich zvládání situaci opravdu katasrofické. To i low-cost jako RyanAir po pár hodinách zpoždění alespoň rozdává automaticky poukazy na jídlo, kterých se tady musíme domáhat skoro násilně – dostáváme je asi po dvou hodinách dohadování a tou dobou už jsou všechny podporované restaurace kromě BurgerKingu zavřené. Wifi je po hodině na Istanbulském letišti placená(tip: co pas to hodina zdarma, můžete mít sebou více pasů), ale na poukaz na free použití také nemáme nárok. Nikdo nic neví. Potkáváme i Čechy, kteří jsou tu od včerejšího letu s Turkish, na který nás nepustili.

Kolem 7 hodiny ráno příchází zcela chaotický tranfer na hotel. Někdo přišel ke gate a zařval „Všichni za mnou“. Vracím se z cigarety a u gate nikdo, ani žádný zaměstnanec. Na tabuli svítí zcela zcestná informace, že mám jít k jiné gate. Ve skutečnosti mám jít k celnímu odbavení do Turecka, což po pár roamingových telefonátech zjistím.

Po pasovce před celnicí jsme prošli výrazně levnějším freeshopem, než jsou u gates. Registrovali jsme se u transferové pořepážky a asi po půl hodině sedíme v autobuse kamsi, který asi po hodině a půl zastavuje u hotelu. Pyšní se 5 hvězdičkami, ale na evropské poměry je to spíš taková špinavější použitá trojhvězda. Dáváme rychlou snídani, sprchu a pár hodin spánku. V době oběda už je z online informací zřejmé, že na letiště na Mauriciu už výrážejí první letadla. Přesto nás čeká ještě pár hodin spánku.

Kolem 17hod mě budí telefonát z recepce, že je let opět zrušený a že mám v klidu dál spát. Stejnou informaci dostávají i 2 spolucestující, nicméně ostatní ne. Jdeme tedy na akční poradu na recepci, kde je slušný hlouček zmatených lidí. Zde se dozvídáme, že Turkish volali, že let ruší. Ale než stihl recepční obvolat všechny, volali znovu, že ruší zrušení letu 🙂

Konečně jsme zase kolem 20 hodiny na istanbulském letišti, procházíme znovu odbavením, bezpečnostní kontrolou a kolem 23hodiny máme odlétat. Let je ještě z něznámého důvodu 2x o hodinu odložen(i když letadlo Austrian už tou dobou přistává na Mauriciu), ale nakonec skutečně za potlesku většiny čekajících cestujících boardujeme a vzlétáme. A se zpožděním asi 65 hodin přistáváme na mauricijském letišti.

Bohužel po 3 dnech uzavření přilétá spousta opožděných letů, včetně Emirates A380, a tak si ještě vytrpíme pár hodin u pasovky a health checku. Zde se dělí lidé na bydlící v uznaném hotelu, kteří jdou dále, a na ty v AirBNB apod, kteří zde podstupují PCR test. Abychom se té déle trvající frontě na PCR vyhnuli, zvolili jsme na první noc hotel, konkrétně Coral Azul Mont Choisy. V hotelu měli podle oficiálních informací dělat antigenní test, nicméně v reálu nám jen změřili teplotu.

Půjčení auta, doprava

Půjčili jsme si 2x Hyundai i20 od Pingouin car rental. Rezervace i samotné vyzvednutí auta proběhlo bez problému. Aniž bychom museli o něco žádat, automaticky nám cenu snížili o ty dva dny, kdy jsme nemohli přiletět. Cena byla o něco nižší než u mezinárodních půjčoven na RentalCars, nicméně tomu také trochu odpovídal stav vozidel. Jedno už prakticky nemělo vzorek na pneumatikách a oběma prokluzovala spojka, jednomu docela dost. Ten týden tam s námi ty auta přežily, ale asi bych příště pro klid raději připlatil a vzal je od nějaké mezinárodní půjčovny přes RentalCars.

Na Mauriciu se jezdí vlevo. Pokud s tím nemáte zkušenosti, vezměte si raději auto s automatickou převodovkou, odpadne Vám tak jedna z věcí, na níž si musíte zvykat a uštříte si spousta nervů

Zejména ve městech jsou silnice místy poměrně úzké, často jsou hned u krajnic hluboké příkopy na odvodnění bez jakýchkoliv zábran. Navíc k tomu jezdíte vlevo, chce to opravdu soustředit se na řízení.

Na ostrově je poměrně hustá síť autobusových linek. Jde o ale o opravdu historické kousky, klimatizaci rozhodně nečekejte. Pokud se rozhodnete nepůjčit auto, je asi jediným rozumným způsobem dopravy použití taxi nebo nasmlouvat na výlety nějaké auto s řidičem.

Mauricius nemá uzavřenou Vídeňskou ani Ženevskou dohodu o mezinárodních řidičských průkazech. Různě po internetu se dočtete, že potřebujete buď ten a nebo ten. My si vyřídili oba, ale spíš proto, že nás během dalších měsíců a let čekali stejně cesty do dalších zemí. V praxi v půjčovně chtěli klasický evropský řidičák a totéž vyžadovali i policisté při běžné silniční kontrole. Jak je to ale správně podle zákona, bohužel netuším.

Mobílní sítě, SIM karty a internet

Data a mobilní volání jsou na Mauriciu poměrně levná, určitě se vyplatí místní SIM karty místo roamingových balíčků českých operátorů

SIM karty jsme nakoupili přímo na letišti v autopůjčovně. Autopůjčovny naleznete v přízemní budově po levé ruce po vysotupení z přistávacího terminálu. Pingouin sice měl jen 2 karty, ale ochotně nám domluvil nákup 8ks u vedlejší místní půjčovny. Vše na místě zprovoznili. Operátor byl my.t (Mauritius Telecom). Podle PrepaidSIM wiki má nejlepší 4G pokrytí a skutečně jsme se signálem prakticky neměli problém. Karta stála asi 10 EUR a v ceně bylo asi 15GB dat na asi 7 dní + ještě zbylo dost kreditu na případné místní hovory a poslední 8 den jsem si aktivoval za 15Rs zbývajícího kreditu neomezený internet na den.

Případně lze dobít údajně na 4000 místech a určitě i online. Trochu matoucí může být, že kupón je prodáván s místní DPH a kredit se Vám dobije bez ní. Takže kupón za 100Rs Vám dobije 86,96Rs.

Kompletní nabídku SIM karet včetně technických detailů popisuje jako vždy Prepaid SIM Wiki.

V obou AirBNB domech, kde jsme bydleli byla rychlá wifi bez problémů. Vzhledem k dostatku dat jsme jinde po ostrově wifi moc nehledali.

Ubytování

Hledejte klasicky na Bookingu, na Mauriciu tu najdete i hodně bytů a krásných vil s bazény. Celkem dost je toho na Mauriciu i na AirBnB. AirBnb má tu nevýhodu, že u naprosté většiny nabídek na ostrově je minimální možnost storna – obvykle alespoň 15 dní předem za 50% storno poplatek, jinak propadá vše. V „covidových“ dobách – s příhlédnutím k dosavadnímu striktinímu přístupu vlády na Mauriciu k covidovým opatřením- je to tak trochu loterie. Na Bookingu je větší část nabídek s možností storna bez sankcí alespoň týden předem. Každopádně si storno podmínky nastudujte a možná rizika zvažte.

Po prvním dni v hotelu u pláže jsme měli na 9 dní pronajaté 2 vily s luxusním zázemím a bazénem Hibiscus Villas na severovýchodě ostrova v Grand Baie. Čisté, luxusně vybavené za poměrně rozumnou cenu. Bohužel jsme kvůli cyklonu první dva dny nevyužili a paní majitelka přestala komunikovat od okamžiku, kdy jsme poprosili o odpuštění nájemného za tyto dva dny. AirBnB nám poskytlo jako odškodné kupón na 25USD.

Zbývajících 5 dní jsme bydleli v méně luxusní, ale stále slušné vile u vyhlášené pláže Flic en Flac v jižnější části západního pobřeží, bohužel link už nemohu najít, alespoň foto v galerii.

Co dělat a co vidět na Mauriciu

Pláže

Nádherné písečné pláže a tyrkysově modrá mořská voda, to je asi to hlavní, proč většina turistů na Mauricius jede. Sympatické bylo, že i na těch nejvyhlášenějších plážích bylo v době našeho výletu minimum lidí. To se samozřejmě může změnit s tím, jak budou odbourána covidová opatření, nicméně i tak je na ostrově mnoho kilometrů pláží a věřím, že i v běžné sezóně se davy rozprostřou.

Mimo vyhrazené části pláží patřící k luxusnějším resortů, jsme nenarazili na běžnou plážovou komerci. U atraktivnějších pláží bývá pár pouličních fastoodů a pojízdných stánků a kousek dál několik restaurací (překvapivě často dobré a s přijatelnými cenami), toť vše. Žádné vstupné, půjčovací lehátka a slunečníky. Mě to tak naprosto vyhovuje. Pokud ale tento typ služeb preferujete, poohlédněte se po nějakem resortu s vlastní pláží, některé nebývají ani tak drahé.

U řady pláží začínají korály doslova pár kroků od břehu. Při koupání to chce dávat pozor kam člověk šlape. Zároveň ale už těch pár kroků od břehu můžete při šnorchlování vidět stovky barevných ryb. Když odplavete o kousek dále jste ve šnorchlovacím ráji.

Z pláží na západním pobřeží se mi asi nejvíce líbily Moint Choisy Beach a pak samozřejmě pláž v Flic en Flac.

Mořský rybolov

Jakožto rybář jsem samozřejmě nemohl opomenout, že jsem se vyskytl v jedné z nejlepších světových lokalit pro tzv. „big game fishing“. Mauricius je jedním z nejlepších „revírů“ pro lov velkých tuňáků žlutoploutvých, mahimahi, černých a modrých marlinů až do cca 400kg a dalších druhů ryb.

Nejobvyklejší způsob lovu je trolling, tedy pomalá jízda lodí, za níž se vláčí „ve vějíři“ několik různých nástrah. Sem tam se chytne tuňák malý nebo menší yellowfin tuna. A když má člověk štěstí, zabere něco opravdu kapitálního.

Chce si to najít kapitány a domluvit rybaření předem. Zejména v sezóně modrých marlinů bývají dost vytížení. Někteří Vám ani neodpoví, s některými je komunikace zdlouhavá. Začal jsem to řešit asi měsíc před odjezdem a nakonec jsem se po studiu fotek a recenzí a výměně pár emailů rozhodl pro první celodenní lov s Horizon Fishing na severu v Black River a na druhý celodenní lov s Popeye ile Maurice v Albionu koncem dovolené.

Není to úplně levný koníček, ale v porovnání s jinými vyhlášenými lokalitami Mauricius vcelku levný je. Ceny za celodenní lov se pohybují od cca 350 do 600 EUR, na lodi ale může být většinou i 5 nebo 6 lidí a je to šance na celoživotní zážitek a čerstvý tuňák je opravdu pochoutka. Pro ne úplně skalní rybáře Vám někteří provozovatelé lodí nabídnou i kombinaci pár hodin rybolovu spojené třeba s výletem na některý z malých ostrůvků a s grilováním a nebo s plaváním s delfíny.

Na první výlet jsem nakonec jel sám, neboť můj rybářský parťák zalehl s Covidem. Celkem jsem vytahal asi 10 menších tuňaků malých a pár menších žlutoploutvých do 10kg váhy. Na druhý výlet už jsme vyrazili ve dvou. Po asi 3 hodinách bez záběru nám jeden menší tuňák spadl. Po dalších 3-4 hodinách zabrala větší ryba, na jejímž zdolávání jsme se s kolegou během hodinového souboje asi 4x vystřídali, aby nám nakonec pár desítek metrů od lodi spadla. Podle kapitánova odhadu to byl zřejmě kapitální žlutoploutvý tuňák okolo 80 – 100kg – a při srovnání stylu souboje s 10kg rybami nemám důvod tomu nevěřit.

Není potřeba být nějak extra zkušený rybář. Posádka řeší téměř vše a ráda poradí a vše vysvětlí. Není ale od věci mít trochu fyzičku, jak nás přesvědčil jeden velký tuňák. Po 20 minutách tahání ryby plnou silou jsem měl dost a velmi rád jsem se s kolegou prostřídal.

Je dobré si předem ujasnit, co bude s případným úlovkem. Zpravidla to bývá tak, že náleží lodi. Ale nebývá problém si domluvit jednu nebo dvě ryby pro sebe na gril – pokud tedy nějaké ulovíte 🙂

Pozor, některé pojišťovny považují rybaření z lodi za extrémní sport. Zkontrolujte raději, zda Vám případný úraz kryje Vaše pojistka.

Jídlo

Na Mauriciu mi chutnalo prakticky vše, co jsem zkusil.

Nejlevněji se člověk nají v pouličních stáncích, zejména těch zaměřených na místní (obvykle bez fotek, bez anglického menu, „špinavěji“ vypadající pojízdné stánky). Dá se dát opravdu výborné kari nebo nejrůznější smažené věci řádově za nižší desítky Kč. Pak jsou tu dražší „turistické“ stánky, s cenami, které se blíží cenám v restauracích.

V restauracích jsou pak ceny podobné jako u nás, možná mírně vyšší. Ale opravdu nikde se mi nestalo, že bych byl vyloženě nespokojený. Spíše naopak. Tentokrát asi nebudu dávat žádné konkrétní tipy, koukněte na hodnocení podniku na Google a pokud ma pár desítek hodnocení a více než ****, chybu neuděláte.

Rum

Mauricius je proslulý výrobou rumu. V supermarketech najdete uličku s nepřeberným množstvím druhů nejen rumu, ale i podobných místních alkoholických nápojů se základem v cukrové třtině.

Na ostrově je i několik továren na rum, které umožňují prohlídku, kde Vás seznámí s celým procesem, jak se z rostlin třtiny stává rum. Podle recenzí nám přišla nejzajímavější Rhumerie del Charamel. Ač jsme zde byly mimo sezónu a stroje byly vypnuté, byla prohlídka zajímavá. Továrna je zasazena v krásné upravované zahradě. Práci lidí a strojů bylo možné shlédnout na videích. Vstupné zahrnovalo i v podstatě neomezenou degustaci na konci prohlídky, včetně ochutnávky těch nejlepších letitých rumů. Je tak asi lepší sem dojet s nasmlouvaným řidičem nebo taxi, aby nebyl nikdo z výpravy o ochutnávku ochuzen 🙂

Kousek vedle je pěkná vyhlídka Chamarel View Point, doporučuji kouknout.

Další atrakce

Na Mauriciu je toho opravdu spousta k vidění a těžko tu vypíšu i jen vše co jsme stihli my.

Vzhledem k místní multikulturní společnosti tu najdete kostely, hinduistické i budhistické chrámy a další náboženské stavby. Často však s velmi omezenou otvírací dobou, kdy většinou neplatilo ani to, co bylo uevedné na Google mapách – možná to souviselo i s tím, že zde po „covidové krizi“ bylo přeci jen ještě málo turistů.

V této „kategorii“ bych asi vyzdvihl Grand Bassin Temple, hinduistický kláštěr s jezerem plným ryb, se spoustou soch a žebrajících opic okolo. Hynduisté údajně veří v nějaké propojení tohoto místa s Gangou a je pro ně nejposvátnějším místem na Mauriciu.

Zajímavý je také park La Vallée Des Couleurs, vodpády, barevná země, zipline, „nepálský“ provazový most 100m nad zemí, případně projížďky na čtyřkolkách a další atrakce.

Na Mauriciu najdete spoustu různých vyhlídek a treků. Zatímco jsme byli na rybách, druhá část naší skupiny se rozhodla zdolat horu La Morne. Obecně se doporučuje vzít si na tento trek průvodce, který zajistí v horní čáti cesty i jištění. Nicméně prý se to dalo i samostatně, ač to bylo obzvlášť nahoře občas bez jištění dost o hubu. Řekl bych, že z hlediska pojištní půjde určitě o rizikový sport. Spousta vyhlídek je ale dostupných i bez větších výšlapů.

Za samostatnou zmínku určitě stojí i Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden zhruba na půl cesty mezi Grand Baie a Port Louis. kromě opravdu majestátních stromů tu jsou k vidění třeba obří lekníny nebo spousta živočichů včetně obřích želv.

Naopak bych asi oželel Blue Penny Museum s nejdražší známkou světa. Zážitek mi nepřišel úplně adekvátní ceně vstupného (asi 245MUR). Je to prostě známka. A nejsem filatelista a muzea moc nemusím 🙂 Kromě známky je tam tedy pár modelů středověkých lodí a pár dalších zajímavostí z historie ostrova.

Na své si přijdou i vyznavači kiteboardingu, od začátečníků po profíky. Na ostrově jsou po většinu roku ideální povětrnostní podmínky a najdete tu celou řadu kite škol.

V neposlední řádě spousta lidí jezdí na Marucius za golfem. Hřišť je tu spousta a neustále přibývají nové. Nejsem odborník, ale přepdokládám že si tu každý golfista přijde na své.