Cesta tam a zpět
Na pražské letiště to mám 10 minut autem a tak 15 minut autobusem. Takže ho pochopitelně velmi preferuji pro začátek i konec cest. Nicméně občas se objeví nabídka, která se neodmítá. A to byl i tento případ, kdy se v srpnu 2019 v kombinaci slevové akce a měnové chyby (ceny byly v SGD namísto v EUR) dali pořídit zpáteční letenky do jihovýchodní Asie s Fly Scoot z Berlína dali pořídit za ceny kolem 5500 Kč. Lokalit bylo k dispozici více, nakonec padla volba na filipínské Cebu.
A tak jsme v lednu 2020 vyráželi směr Berlín a Cebu. Tentokrát ve skupině 8 lidí. V té době poblíž Manily už více než týden chrlila zdejší sopka popel a i když je to od Cebu kolem 1000km do poslední chvíle jsme doufali, že let nezruší – všichni si pamatujeme co před časem udělala s dopravou v Evropě erupce sopky na Islandu.
Let nakonec proběhl v pořádku, cestou jsme stihli krátkou prohlídku nového letiště v Singapuru, které je prý „nejlepší letiště na světě“. Pro mě je letiště jako letiště, ale pravda, že je nové a čisté. Atrakce jako motýlí nebo kaktusové zahrady asi delší čekání přeci jen zpříjemní. My měli naštěstí přestup poměrně krátký v obou směrech.
Fly Scoot je nízkonákladovka, jídlo a pití je tedy za příplatek. Ceny jsou ale vcelku rozumné, půlitr vody vyšel tuším asi na 20 – 30 Kč, teplé jídlo při objednávce předem asi na 10EUR – ale jídlo nicmoc, doporučují vzít si spíš nějakou bagetu sebou.
Scoot měl ve spolupráci s letištěm na Cebu jeden takový trik, jak udělat letenky vizuálně levnější. Před zpáteční cestou jsme zjistili, že aerolinka neplatí za cestující letištní poplatek a ten jsme tak museli uhradit sami na místě. Platba byla možná v místní měně nebo v dolarech a bylo to cca 600 Kč. Tato praxe by už ale neměla platit na letenky prodané od září 2019 dále.
Plán naší cesty byl, že po přístání (okolo poledne) se nějak dostaneme do přístavu, přejedeme na ostrov Bohol, kde si půjčíme auta a strávíme 2 noci. Pak se vrátíme na Cebu, půjčíme auta a objedeme ostrov dokola. Na severu přejedeme i s autem trajektem na ostrov Bantayan, kde strávíme 2 dny a pak bez auta na 2 dny na ostrov Malapascua (tam stejně nejsou silnice, jak jsme zjistili na místě 🙂 ) A pak zpět do Cebu City a domů. Na tento itinerář jsme měli 12 dní a nakonec jsme ho s pár zádrhely zvládli splnit včetně většiny atrakcí, které jsme měli po cestě v plánu.
Hurá na Bohol
Po přistání jsme si na letišti koupili místní SIMky(o místních telco službách bude zvláštní článek) a začali hledat způsob přepravy do přístavu Cebu Pier 1, odkud jezdí lodě na Bohol a další ostrovy.
Nejlevnější komfortní formou cestování po Cebu City je Grab. Funguje podobně jako Uber – stáhnete si aplikaci do mobilu, objednáte vozidlo a za pár minut jedete. Místní taxikáři a řidiči od neodbytných pouličních naháněčů jsou pro turisty obvykle několikanásobně dražší. Nicméně Grab měl na letiště podle aplikace dorazit v nejlepším případě za hodinu. nakonec jsme tedy podlehli jednomu z naháněčů, když se nechal ukecat na přistavení dodávky přibližně za dvojnásobek ceny 2 Grabů – řádově šlo o pár stovek Kč navíc na 8 lidí. Luxusní domluvu trochu zkazilo, že jsme na auto čekali místo avizovaných 10 minut stejně téměř hodinu.
Cesta dlouhá 13km trvala cca hodinu a půl. V nekončících zácpách jsme konečně s pomocí googlu zjistili, do čeho jsme přiletěli. Na Cebu totiž od 10. do 20.ledna probíhá festival Sinulog a den před naším příletem byla hlavní akce festivalu, tzv „Sinulog Grand Parade“. Podle informací z různých blogů a novin je to takový „menší karneval v Riu“ s trochou náboženského (křesťanského) podtextu.
Jak jsme zjistili v přístavu, cesta předraženým taxíkem byl jen začátek problému v našem denním plánu. Množství lidí snažících se o nákup lodních lístků bylo neuvěřitelné, stejně jako spousta cedulí, které linky už jsou na daný den vyprodané. Nakonec jsme tedy zase skončili u pouličních překupníků a lístky jsme (tentokrát jen mírně) přeplatili, ale nakonec se nám podařilo kolem osmé večer dorazit na Bohol do přístavu Tagbilaran.
Ještě se o tom zmíním v článku o tom, co bych udělal jinak, ale určitě je dobrý nápad si lístky na lodní dopravu v rámci Filipín zajistit předem třeba přes Klook nebo 12GoAsia.
Bohol
Na Boholu jsme měli domluvené půjčení aut přes Saferide.ph. Na ostrově mezinárodní půjčovny nejsou a tato na mě působila celkem seriózně. Nicméně v rámci úspor jsem se nechal ukecat od spolucestujících a auto nám měli až druhý den doručit na hotel. Nakonec jsme za nějaké neoficiální taxi k hotelu zaplatili prakticky totéž, co by stál den pronájmu aut navíc a to jsme ho sháněli přes hodinu. V přístavu byl po přistání lodi značný přetlak odvozu chtivých lidí nad taxíky.
Ubytování
Ubytovali jsme se v objednaném resortu Panglao Grande Resort(Booking) na ostrůvku Panglao. O něco levnější apartmány resort inzeruje na Agodě. My jsme koupili pár zbývajících levných z Bookingu a pár z Agody a ukázalo se, že ty z Bookingu byly trochu čistší a blíže u pláže..v podstatě jde o 2 resroty asi 300m od sebe. Pokojům z Agody chybělo třeba prkénko na WC 🙂
Resort je vcelku sympatický, situovaný přímo u pláže, s vlastním bazénem. Restaurací je několik v okolních resortech, které vypadají srovnatelně, alespoň z venku. Nižší cena Grande Resortu oproti okolním je zřejmě daná tím, že k ubytování nedojedete autem. Zřejmě z důvodů nějaké sousedské války je příjezdová cesta zasypaná hromadou suti. Auta tak museli stát u vedlejšího resortu cca 500m pěšky za nějaký poplatek. S věcmi Vás ale ochotně odvezou tuktukem až k recepci. S motorkou k hotelu dojedete v pohodě.
Moře u pláže je velmi mělké a poměrně blízko břehu začínají korály. Ke koupání je tak vhodné hlavně při přílivu, případně s botami do vody. Z fotogenick0ho hlediska je ale pláž úžasná a vzhledem k tomu, že jsem byl u čistého „koupatelného“ moře asi po dvou letech, vcelku jsem si to užil.
Výlety po Boholu
Hlavním výletním cílem pro většinu běžných návštěvníků Boholu je asi vyhlídka na Čokoládové hory. Z přístavu Tagbilaran je to asi hodinu a půl autem. Za vjezd na parkoviště k vyhlídce se vybírá nějaký symbolický poplatek, jak je na Filipínách zvykem skoro všude (vždy je to tak akorát, aby to nenaštvalo, ale celkově se to za dovolenou nasčítá 🙂 ). Výhled je nicméně impozantní a doporučuji nevynechat. Navíc po cestě z Tagbiliranu je spousta „menších atrakcí“.
Podle zvolené trasy můžete jet třeba kolem vyhlídkových jízd po řece Loboc. Tuto atrakci jsme vynechali z časových důvodů, nicméně hodnocena je vcelku pozitivně. Jde o vyjížďku na poměrně velkých lodích filipínskou džunglí se švédskými stoly s občerstvením a nějakým místním kulturním vystoupením. Poblíž přístavu s vyhlídkovými jízdami je docela hezký bambusový zavěšený most.
Po cestě najdete spoustu kostelů, chrámů, nějaké ty vodopády a také lidmi vysázený mahagonový les. Tady vetšina lidí zastavuje a fotí se v opravdu temném prostředí vysokého lesa. Stromy jsou opravdu vysoké a téměř zamezují přísunu denního světla. Jako zajímavost po cestě proč ne, navíc bez poplatku 🙂
Z vodpádů jsme si cestou zpět z Čokoládových hor vybrali Pangas Falls. Malý kompex vodopádů, kde se dá skákat cca z 2m vysokého dřevěného můstku a s trochou odvahy i z protější skály, z níž vodopád padá. Hezké fotogenické místo, ideální ke schlazení po horkém tropickém dni na výletech. Oficiálně mají otevřeno do 17:15, ale i po 18hod byl správce stále na místě a k vodě nás pustil a poradil kde a jak vcelku bezpečně skákat. Jestli si to dobře vybavuji, ani nechtěl poplatek 🙂 Vzhledem k mělkému a velmi teplému moři u většiny destinací kolem Cebu jsou vodopády často vítaným osvěžením s poměrně studenou a sladkou vodou.
Za zmínku z navštívených míst stojí ještě jeskyně Hynagdanan na ostrově Panglao. Za extra poplatek ke vstupnému si můžete v jeskyni zaplavat v jezírku. Jako příjemné osvěžení po horkém dni na výletech proč ne, zejména když jsme následně odplouvali zpět na Cebu a nejblížší vyhlídka sprchy byla až před půlnocí na hotelu v Cebu City.
Cebu
Cebu City
Po asi 4 hodinové plavbě z Tagbiliranu jsme kolem 22hod večer dorazili do hlavního přístavu v Cebu City (Pier 1). Pro tento den už bylo v plánu se jen dostat na blízký Hotel, ubytovat se, sehnat něco k večeři a jít spát.
V přístavu si vemte Grab. I když je to náročné, odhánějte místní dohazovače přepravy, jsou oproti Grabu tak 10-20x dražší. Nenechali nás být ani když už jsme měli odvoz na místě, přístavní týpek nám téměř násilně bral kufry, naštěstí proto, aby je naložil do našeho auta 🙂 Řidič mu za to dal asi 20PHP dýžko, aby šel otravovat jinam, odmítal si to nechat proplatit od nás. Tak jsme mu nakonec dali větší dýžko v cíli cesty, abychom to srovnali.
Námi vybraný One Central Hotel mohu vřele doporučit. Je jen pár kilometrů od přístavu v Cebu City a tak ideální k přespání po návratu z okolních ostrovů. Poměrně luxusní pokoje za rozumnou cenu, střešní bazén s výhledem na město..V patře s recepcí(tuším asi 12.patro nebo tak nějak) je pohodlné sezení a velký kuřácký balkon s výhledem na město. Bez problémů nás tu na balkóně nechali do noci vysedávat a popíjet místní pivo a třtinový rum (ten je mimochodem na Filipínách skoro levnější než to pivo). Centrum s většinou hlavních památek je také kousek a v okolí hotelu je obchodní centrum, spousta restaurací, fastfoodů a nočních klubů, trhy,..zkrátka opravdu živo.
Ráno už nás čekalo jen vyzvednout auta z místní půjčovny (opět Saferide.ph. Půjčovny mají v podmínkách zákaz přejíždení na jiné ostrovy a to jsme měli mimo jiné ještě v plánu. Oni to mají v podmínkách také, ale jediní mi po mailové komunikaci přejezd trajektem individuálně povolili) a vyrazit směrem na jih na další část cesty pryč ze špinavého města.
Cesta na jih
Cílem na další dva dny bylo dojet pohodlným tempem na jih ostrova do města Oslob na vyhlášené plávání se žraloky obrovskými. Po cestě bylo samozřejmě spousta dalších zajímavostí, ze kterých jsme vybírali v průběhu cesty podle toho, jak nás zaujaly.
Ještě jsme si udělali menší zajížďku z Cebu City na západ k Temple of Leah. Tato anticky vypadající stavba byla ve skutečnosti dokončena v roce 2020 a jde o jakýsi odkaz nějakého filipínského milionáře na jeho ženu. Stavba je nicméně impozantní, stejně jako výhled na Cebu City.
Cestou z Cebu City na jih je nabídka ubytování celkem omezená. Nakonec jsme asi v půlce cesty našli Maayo Argao Resort. Vypadá jako nově postavený hotelový komplex, velmi čistý, s krásným bazénem a výhledem na moře. Pláž moc na koupání není. V restauraci vaří dobře. Bazén má také nějakou zavíračku asi v 21hod, ale nakonec se to nebere až tak přísně, když se s „plavčíkem“ slušně domluvíte 🙂
Ráno jsme po krátké koupeli vyrazili dále na jih k Oslobu.
Po cestě jsme stihli prohlédnout Klášter svatého Eucharista, což je opravdu velký a zřejmě velmi starý klášter, hodně navštěvovaný místními křesťany. Mimo hezké výhledy a zahrady zde je velká místnost se spoustou hořících svíček, které zapalují místní věřící a pak jakási „vnitřní stezka“ s frontou a možností se pomodlit před nějakou svatou sochou. Pak je tu výstavka, kde lidé nechávají berle, invalidní vozíky atd. potom, co se po modlitbě v kláštěře údajně uzdravili. Ač nejsem moc nábožensky založený, je to minimálně úctyhodná stavba.
Dále jsme pokračovali k vodopádům, tentokrát mensím Dayhag falls. Spíše než vodopády samotné byla vcelku zajímavá lesní cesta džunglí a malé osady v ní, které měli zpravidla velký kostel a k němu pořádný „sound systém“. Vodopády samotné jsou poměrně malé. Jsou tu dvě jezírka, kde se dá vykoupat. Jedno hned u cesty, druhé asi 1,5km po upravované stezce džunglí z kopce.. Do horního se dá s trochou odvahy i skočit z cca 3m výšky, ale hloubka je „jen tak tak“.
Pak už jsme jen popojeli kousek na jih a poblíž Oslobu jsme se ubytovali.
Oslob a plavání se žraloky
Poblíž Oslobu jsme našli doře hodnocené a vcelku levné ubytování v Babylon Oslob Coast Guesthouse. Hotel také nemá pláž v pravém slova smyslu. Do moře lze vlézt z terasy po schodech. Samotná terasa je ale na večerní posezení velmi příjemná. Chvíli jsme řešili parkování, které mělo být u hotelu zdarma. jenže ze dvou míst bylo jedno plné a tak jsme jedno auto museli zaparkovat podle instrukcí kdesi za rohem. Poté jsme se rychle ubytovali, domluvili ranní výjezd za žraloky a šli rychle stihnout nějakou otevřenou restauraci.
Zdejší VLK Pizza měla velmi milou obsluhu a jídla byla výborná, až na pizzu, která byla i na asijské poměry nicmoc. Cokoliv jiného ale mohu doporučit. Na jídlo se čeká poměrně dlouho, ale to už je taky takový místní standard.
V 5 ráno jsme měli domluvený sraz s průvodcem domluveným večer na recepci a vyráželi jsme na žraloky. Většina z asi 25 čelnné skupiny měla připravené tuktuky, které je tam odvezly, my měli vlastní auta a nějakou slevu za to. Průvodce nám ujel než jsme se stihli všichni sejít, takže jsme na místo dojeli podle navigace, vcelku bez problémů, a našli naši skupinu.
Kolem půl šesté ráno bylo na místě odhadem tak 500 – 1000 lidí a chaos. Tady jsme poprvé ocenili služby průvodce, který na chvíli zmizel kdesi v davu a asi za 30 minut jsme nastupovali do lodi. Myslím, že kdybychom to měli zařizovat sami, než bychom pochopili co a jak a dostali se na řadu, určitě by to pár hodin zabralo a buhví jestli bychom se ten den dostali na řadu. Předem místa rezervovat nejde. Co bych možná ocenil, kdyby nám řekl o možnosti odložit si věci v zamykatelmných skříňkách. v lodi bylo opravdu málo místa a kamarád tak třeba utopil telefon 🙂
30 minut šnorchlování mezi žraloky obrovskými stálo 1000 PHP na osobu, o něco méně, když člověk chtěl jen sedět v lodi (což je podle mě skoro stejné jako být na břehu a čekat). Služba průvodce, jestli si dobře pamatuji, byla za 500PHP pro celou skupinu 7 lidí. Za mě tedy rozhodně dobrá koupě 🙂
Samotné šnorchlování probíhá tak, že se pohybujete poblíž veslice, držíte se jejího rámu a koukáte na žraloky a další bohatý podmořský život, cca 200 – 300m od břehu. Jedna loď je asi pro 10-12 lidí a lodí je současně na vodě pár desítek. Mezi nimi jezdí vnadící loď sypající do vody plankton a projíždějící pravidelně mezi ostatními, žraloci prakticky plavou tak nějak volně za ní. Za mě neuvěřitelný zážitek vidět takové obry z blízkosti pár desítek centimetrů volně v moři.
Pro úplnost doplním, že řada ekologů je proti této atrakci s různými argumenty, které vcelku dávají smysl – ztráta plachosti ryb, nevhodnost jednodruhové potravy, kterou jsou krmeny atd. Na druhou stranu část zisků z atrakce jde údajně na jejich záchranu. Toto si přeberte sami, zdrojů na internetu proč neplavat se žraloky je spoustu. Já si to vnitřně obhájit dokázal 🙂
Pak zpět do hotelu na výbornou snídani, hodinku se dospat, ještě kousek na jih a po západním pobřeží směr sever.
Cesta na sever Cebu po západním pobřeží
Na celém západním pobřezí Cebu toho není moc zajímavého, alespoň z mého pohledu. Pár věcí se ale najde. Tento den bylo v plánu dojet do Moalboalu. V tomto městě je hlavní atrakcí možnost šnorchlování s mořskými želvami. To jsme nakonec vynechali, ale prý je to také výborný zážitek.
Asi ve 2/3 cesty z jihu Cebu k Moalboalu jsme se rozdělili na dvě skupiny, kdy jedna chtěla zkusit canyoneering. Našli si k tomu nějakou Kawasan canyoneering agenturu a vyrazili, My zbylí sjme byli vcelku unavení a pokračovali jsme k hotelu a nakoupit nějaké pití, led a jídlo a relaxovat k bazénu. Podle vyprávění a fotek to muselo být super, i jsem chvíli litoval, že jsem nešel. Odvezou Vás někam do džungle, pak jdete pěšky a skáčete z různě velkých vodopádů, s vestou a helmou. Nějvětší měl prý asi 15m. Trasa většinou nabízí možnost vodpád obejít, pokud se na to necítíte. Celá atrakce byla docela drahá, řekl bych tak 5000 PHP na ososbu za cca 3 hodinový výlet.
Zbytek jsme se mezitím ubytovali v Adams View Hotel (myslím, že tehdy byl levnější na Agodě) v Moalboalu. Čistá novostavba za rozumnou cenu, s velkým čistým bazénem, barem a cenově rozumnou restaurací, kdy jídlo dostanete až k bazénu. Jídlo jako takovvé spíše nadprůměrné. Trochu zmatek byl s obejdnanými pokoji a postelemi, nicméně nakonec to personál nějak dořešil přídavnými matracemi. U bazénu nebyl problém posedávat, popíjet pivo a koupat se dlouho do noci.
Další den následovala docela dlouhá a únavná cesta na sever až do přístavu Hagnaya. Nicméně po cestě se zase pár zajímavostí našlo, sem tam vesnická outdoor diskotéka a home made aparatorou podobnou těm na českých freetekno akcích, sem tam pěkný kostel. A hlavně už jsme dva dny nemohli sehnat led a něměli tak studené pivo po ruce, byly totiž nějaké místní svátky navázné na víkend a zásobování drhlo 🙂
Z Hagnaya portu jsme i s auty přejeli trajektem na ostrov Bantayan. Přeprava osob je vcelku levná, tak do 200PHP za osobu, přeprava aut už je dražší, tak 1500 PHP za osobu, jestli si to dobře pamatuji. Cena trajektu se tradičně skládá z ceny jízdenky a pak několika poplatků vybíraných na různých místech, taková menší bojovka 🙂 Poblíž přístavu je i pár hlídaných parkovišt(=zahrada u nějakého domku s cedulí P), dá se tedy i zvážit jet bez auta a na Bantayanu se spoléhat na místní tuktuky, nebo si tam půjčit skůtry.
Bantayan
Trajekt z Hagnaya portu kotví na Bantayanu v hlavním městě ostrova Santa Fe. Město se rozkládá především na jih od přístavu, je tu spousta restaurací a ubytování všech úrovní. Také jde v podstatě o hlavní oblast pro plážové turisty. Hezké mpláže se dají najít i na zbytku ostrova, ale ty opuštěné dále od hotelů jsou často plné odpadků a nepoužitelné. Poměrně turisticky zaměřený je ještě Poblacion na sevrním cípu ostrova. Jihozápad kolem měst Suba a Binaobao je spíš rybářský, možná trochu průmyslový, každopadně dost zaneřáděný odpadem. Ale klidně si to objeďte dokola, ostrov je celkem malý.
My vzali tento ostrov jako odpočinkovou destinaci a na dva dny jsme vzali apartmány hned u fotogenické pláže v Jelly’s Haven Resort. Ubytování bylo trochu dražší, ale hned u krásné pláže. Restaurace v resortu je takový průměr, na jídlo se vyplatí asi zajet do centra, pokud nechcete jen ležet a nechat se obsluhovat..občas to není k zahození. Různé mix drinky za vcelku rozumné ceny.
Moře je tu jak jinak velmi mělké, i při přílivu dojdete z pláže nekolik set metrů od břehu a stále máte vody do pasu, a extrémně teplé. Na druhou stranu i bez šnorchlovací výbavy vidíte plavat kolem sebe různé barevné rybičky. A můžete si zaplavat či spíše dojít k blízkému skalnatému břehu, kde toho uvidíte se šnorchlem spoustu.
Naproti přes cestu v jakési místní večerce jsme využili služeb místní prádelny. Po dvou dnech jsme se sbalili a vyrazili k dalšímu cíli
Z Bantayanu na ostrov Malapascua
Trošku dobrodružnější část cesty na nejmenší ostrov v našem plánu. Po návratu trajektem na Cebu jsme se tak trochu poflakovali s tím, že času máme dost. Shenali jsme nový telefon za ten utopený u žraloků, dali jsme si nějaké jídlo a ještě jsme hledali nějaké slipline, které byly nakonec mim o provoz. Google nás navedl na skvělou ternní cestu, kde jsme naším Toyotám dali trochu zabrat.
Do města Maya na severovýchodě Cebu jsme s důvěrou v informace z internetu dorazili kolem 15-16 hodiny, chvilku nevěděli jestli máme jet do nového nebo starého přístavu a nakonec zjistili, že lodě jezdí z nového přístavu (Maya New Roro port) a že poslední už odjela. S rezervovaným hotelem s nevratnou rezervací na Malapascue jsme uvízli ve vesnici, kde se snad ani ubytovat nedá nikde poblíž. Nakonec jsme asi po hodině bloudění našli u staréhé přístavu nějaké místní rybáře, kteří nás vzali s menším příplatkem za večerní jízdu (s tím, že večer jezdit nesmí s turisty). Adrenalinovější zážitek na malé rybářské bárce byl v ceně. Narozdíl od „běžné linkové lodě“, která jezdí na jih ostrova, nás ale vzali přímo na pláž k našemu hotelu na severní straně. Což, když jsme pozdějí zjistili, že na ostrově jsou cesty jen pro motorky byla nakonec i záchrana. Nedokážu si představit nějaké mototaxi s naší bagáží, i když toho polovina zůstala v autech na „hlídaném parkovišti“
Rezort D‘ Avila’s Horizon (tenhle hotel byl také myslím levnější na Agodě, koukněte i tam) se stal naším domovem na další dva dny. Na naše poměry trochu dražsí ubytování, na ostrově patřilo spíše k průměru až levnějšímu. Bylo to ale nejhezčí ubytování, kde jsme bydleli, s velmi přátelským personálem, slušnou restaurací a nádhernou pláží. u pláže šla voda celkem rychle do hloubky(konečně) a večer byly i menší vlny, do kterých se dalo skočit (konečně).
Oproti tomu na jižní straně ostrova, kde je většina hotelů je vesměs všude „filipínsky“ mělko a i dost odpadu
Manažerka hotelu byla velmi příjemná slečna, po zavření restaurace dlouho do noci s námi vysedávala u ohně na pláži a nosila další drinky. O místní a obecně filipínské kultuře jsem se tu dozvěděl asi nejvíc za celý pobyt.
Další den jsme pak ostrov „projezdili“ na skůtrech. Nebyl to až tak těký úkol, ze severu na jih do „hlavního města“ to bylo tak 15 minut po prašných cestách. Nakonec jsme na jihu nic moc zajímavého neobjevili, sem tam hotel, jinak chatrče a občas nějaké bistro či obchůdek. Pláž byla jednoznačně nejlepší u našeho hotelu na severu ostrova.
Zajímavostí je jakási oboustranná pláž na sevrovzápadním cípu ostrova kousek od našeho ubytování. Kousek od toho jsme museli nechat motorky a projít jakýmsi místním „kohoutím ghetem“ pěšky. Bylo tu spousta místních a hodně dětí a snad každé díte mělo kohouta „na hraní“. Když viděli turisty, nechali pár kohoutů tročku se mezi sebou poškádlit, aby připoutali pozornost. Samotná pláž byla v době naší návštěvy dost zaplastovaná, bylo ale vidět, že ji místní uklízejí. Jen asi nestíhají to tempo, jak se tam plast a jiný odpad objevuje znovu. Nicméně koupatelné to je a s trochou snahy se dá udělat i slušná fotka.
Následující den jsme si na odpoledne objednali na recepci odvoz zpět na Cebu, před cestou jsme proflákali den na pláži u hotelu, než nás vyzvedla loď přímo na pláži a odvezla zpět k našim autům.
Z přístavu Maya na jih směr Cebu City
Ten den jsme se ještě zastavili na pár „atrakcích“ co jsme cestou tipovali na Google mapách. Za zmínku stojí asi Medellin hideaway, pokud to máte cestou. Jde o celkem pěknou bambusovou lávky nad mořem, dá se tu posedět, je vidět spousta rybek.
Přespali jsme v Hisoler’s Beach resort. Nestálo to za moc, ale noc se tam přežít dala. Pláž tam není, jen betonová zídka a moře. Bazén zelený, v celém areálu jsme byli zřejmě sami. Trochu mi to připomínalo nějaký opuštěný levný resort na školy v přírodě nebo tak něco. Každopádně v této části ostrova není moc ubytování na výběr a my potřebovali přespat a ráno vypadnout, k čemuž „resort“ posloužil vcelku ok.
Cebu Safari & Adventure park
Další den ráno jsme vyrazili směr Cebu Safari & Adventure park.
Na webu parku máte na výběr několik balíčků vstupného s různými atrakcemi. O něco výhodnější vstupné lze zakoupit předem online na Klooku. Akce se v průběhu času mění, my měli nějakou slevu a zdarma krmení ptáků z ruky (velkých barevných papoušků, viz. foto výše).
K atrakcím, které jsou součástí různých balíčků bych poznamenal pár věcí. Samotné safari je dost velké, aby Vás zabavilo na celý den. Pokud nejste vyloženě zoologové, asi se obejdete bez příplatkové části za bíle lvy (nám stačilo vidět krmení tygrů, obyčejné nebílé lvy a spousta dalších dravých živočichů). Některé atrakce mají „tajná omezení“(nedočetl jsem se o nich nikde), např. zip line je jen do 50kg.
Jinak můžu návštěvu safari opravdu doporučit. Je pravda, že jsem byl naposledy v pražské zoo tak 25 let zpátky, takže nemám moc s čím srovnávat, ale celá naše parta se shodla že to byl velmi zajímavý den.
Od parkoviště k začátku parku vás odveze vláček. Většinu safari lze projít pěšky, občas si můžete cestu zkrátit pomocí pravidelně jezdících vláčků. V části věnované Africe Vás proveze vláček bez možnosti vystoupit, nicméně i tak se dostanete ke zvířatům velice blízko.
Za mě asi nejzajímavější zážitky bylo krmení tygrů, vlastnoruční krmení velkých papoušků a hned vedle pavilonu s papoušky část, kde se prochází výběhem s ptáky Emu a klokany, od nichž Vás nedělí žádná zábrana.
Závěr cesty
Pak už nás čekala jen cesta zpět do Cebu City, rychlá večeře a noc v již osvědčeném One Central Hotelu. Stihli jsme se ještě večer vykoupat ve střešním bazénu s výhledem na město a Grabem zajet do centra na pár drinků.
Poslední den sjme již jen projeli pár památek okolo hotelu, nakoupili v supermarketu nějakou svačinu na dlouhou cestu s low cost Scootem do Berlína a nějaké suvenýry (v tomhle jsem praktik, kromě magnetky na lednici beru vždy něco typického místního a poživatelného, z Filipín to bylo pár balení sušeného manga). Na letišti jsme vrátili auta, odbavili se a hurá směr Berlín s krátkým přestupem v Singapuru.
Snad ještě pro zajímavost, byl začatek února 2020 a první případy Covidu už byly v Evropě. V Singapuru na letišti nám změřili teplotu asi 3x a už tam instalovali termokamery a to jsme jen tranzitovali. V Berlíně jsme si o 15 hodin později po přistání a pasovce vzali zavazadlo, sedli do auta a hurá do Prahy.